Zeleninová paprika pod foliemi

Zeleninová paprika je velmi vhodnou zeleninou na rychlení ve fóliovnících av současném období zabírá i nejvíce pěstebních ploch.Rychlení zeleninové papriky ve fóliovnících je z ekonomického hlediska pro pěstitele při dnešních cenových relacích velmi výhodné. Proto se v praxi často setkáváme s pěstováním zeleninové papriky na stejném stanovišti více let po sobě.

Pro rychlení ve fóliovnících se nejlépe osvědčil kultivar, PCR ', který úrodností a ranosti předstihuje i zahraniční kultivary.

Poskytuje vysoké úrody světlezelených chutných plodů. Dobře snáší teplotní výkyvy. Při rychlení má poměrně silný vzrůst.

Při rychlení jiných kultivarů z našeho sortimentu, jako jsou například, Jubilantka ',, Karmen',, Granát 'a jiné, se nedosahují tak dobré výsledky jako při pěstování kultivaru, PCR'.

Porosty

Na výzkumných pracovištích u nás iv zahraničí se věnuje pozornost studiu problematiky opakované monokultury zeleninové papriky.Zatím jsou však k dispozici jen dílčí výsledky. V praxi nastává obvykle už ve třetím roce monokulturních pěstování snižování úrody. Toto snižování sklizní lze zmírnit každoročním hnojením vysokými dávkami statkových hnojiv, odstraňováním rostlin papriky po posledním sklizni (nevčlení je do půdy), používáním bezbalastných hnojiv a hnojiv obsahujících mikroelementy, občasným zařazováním předplodinách do osevního sledu (cibule zelenačka, ředkvička) a ve fóliovnících pokrytých trvanlivou fólií i vydatným zavlažovaná po odstranění rostlinných zbytků dávkou alespoň 50 až 100 mm. Celkově je při pěstování papriky menší nebezpečí "únavy půdy" než pro rajčata.

Pokud pěstujeme před zeleninovou paprikou v témže roce v osevním sledu předplodinu, musíme zavčas uvolnit půdu. V nevytápěných fóliovnících je to do začátku dubna a nejpozději do poloviny dubna, aby se mohlo včas vysazovat. Opožděné vysazování vede ke snižování sklizní, což při klouzavých cenách zeleninové papriky znamená i výrazné snižování tržeb. Jinak zeleninová paprika na předplodinu není náročná. Jako hlavní plodina (která umožňuje využít fóliovníky přes celé letní období) se může pěstovat po kterékoli zelenině, pokud nehrozí nebezpečí přenosu viróz. V osevním postupu se obvykle střídá s okurkami.

Půda a hnojení

Půda pro rychlení papriky ve fóliovnících má byt lehčí, propustná, dobře zásobená humusem a živinami. Lehčí půda se na jaře rychleji prohřívá, což příznivě ovlivňuje vývin papriky. Půda se musí před vysázením dobře přepracovat.

Nejvhodnější je neutrální reakce půdy, ale vhodná je i slabě zásaditá a slabě kyselá. Obsah humusu má být v lehčích půdách alespoň 3% av hlinitých půdách 4%. Při stanovení dávek čistých živin postupujeme podle zásoby přístupných živin v půdě, přičemž při posuzování zásoby živin používají přísnější kritéria než při pěstování ve volné půdě.

Tak jako v skleníkových rýchlírnách i ve fóliovnících se doporučuje používat průmyslová hnojiva bez vyššího obsahu balastních látek. Perspektivní je použití tekutých hnojiv, jako je DAM (dusíkaté hnojivo), PFK (polyfosfát draselný), PFA (polyfosfát amonný), které se v pokusech velmi dobře osvědčují. Z dosavadních dusíkatých hnojiv je vhodný síran amonný, ledku a močovina. Dobrý dezinfekční účinek má dusíkaté vápno, které by se mělo používat na podzim v období přípravy půdy na jarní pěstování. Z fosforečných hnojiv se běžně používá superfosfát az draselných hnojiv upřednostňujeme zase především síran draselný.
Dávky živin uvedené v tabulce používáme při podzimní resp. při jarní přípravě půdy a to plnou dávku draselného a fosforečného hnojiva a asi 2/3 až 3/4 dávky dusíkatých hnojiv. Při použití hnojiva DAM, které obsahuje dusičnanový, amonný i močovinový dusík, můžeme dodat plnou dávku před vysazením. Z vícesložkových hnojiv můžeme s úspěchem použít Cererit, případně hnojiva typu NPK. Poměr živin v nich však není pro papriku ideální, proto je třeba kombinovat s jednoduchými hnojivy.

Během vegetace můžeme porost přihnojovat ledku. Vhodná je také močovina (0,75% roztok) nebo DAM (asi 1,6% roztok). Přihnojování močovinovým dusíkem příznivě ovlivňuje zejména při monokulturních pěstování papriky, protože kladně ovlivňuje složení půdní mikroflóry. Příznivě působí také přihnojování na list tekutými hnojivy, které obsahují kromě hlavních živin i mikroelementy, jako je Harmavit, Vegaflor, Wuxal, ActiGo a jiné. Můžeme jimi porost přihnojit dvakrát a to obvykle po nasazení prvních plodů a v období hromadné tvorby a narůstání plodů.

Kromě uvedené normy živin dodávaných průmyslovými hnojivy zapracujeme při podzimní přípravě půdy zralý hnůj v dávce asi 500 kg ze 100 m2. Pokud je dostatek statkových hnojiv, mohou se použít i vyšší dávky, ale pak nesmíme zapomínat na zvýšené hnojení draselnými a fosforečnými hnojivy. Vysoké dávky statkových hnojiv při nadbytku dusíku v půdě způsobují bujný růst vegetativních orgánů a zpožďují kvetení, tvorbu a zrání plodů. Při opakovaném pěstování papriky na stejném pozemku je každoroční hnojení chlévským hnojem nebo kompostem nezbytné.

Vysazování

Na rychlení používáme sazenice předpěstované v zakořeňovačích nebo v balíčcích, které mají dobře vyvinuté květní pupeny. Urovnávání  v půdě vynecháme manipulační cesty a vyznačíme spony, do kterých budeme sázet. Velikost sponu volíme tak, abychom měli pro dosažení vysoké úrody optimální množství rostlin. Přihlédneme i na to, zda se bude vysazovat a sklízet jen ručně, nebo s využitím mechanizačních prostředků. V prvním případě zajišťují vysoké úrody užší spon a to 0,40 X 0,25 m po jedné rostlině. Pokud použijeme vysadzovač, volíme vzdálenost řádků 0,50 mav řádcích 0,25 m po jedné rostlině, resp. 0,30 m po dvou rostlinách. Řádky orientujeme ve směru délky fóliovníků, což bývá zpravidla ve směru sever - jih. Zajistí se tak dobré prosvětlení rostlin.

Sazenice sázíme tak, aby byl povrch zakořeňovače asi 20 mm pod povrchem půdy, téměř až po prvé pravé listy. Termín vysazování závisí na možnosti vyhřívání fóliovníků. V nevyhřívaný fóliovnících sázíme papriku v polovině dubna, ve vytápěných asi o měsíc dříve. Podle toho pak volíme i termín setí na vypěstování sazenic. Pro studené rychlení (bez vyhřívání) stačí zasévat v první polovině února. Při studeném rychlení je však riziko poškození vysazených sazenic případnými pozdními mrazy (zejména v dubnu).

Nároky na prostředí a ošetřování porostu za vegetace

Po vysazení rostliny dobře zalijeme vlažnou vodou, která má být alespoň tak teplá, jaká je teplota vzduchu ve foliovníku. Později můžeme zavlažovat i vodou z vodovodu. Při dostatečné vlhkosti a teplotě vzduchu i půdy se paprika poměrně rychlé zakořeňuje a začíná intenzivně růst, což poznáme podle vytváření nových listů a rozvětvení stonku. Při nedostatku vláhy rostliny zpomalují růst a snižují rodivost.. Nedostatek vody se projevuje postupným tmavnutím dopisů od nejvýše položených a opadáváním květů. Přebytek vody způsobuje žlutozelené zabarvení listů a také opadávání květů. Snažíme se udržovat optimální relativní vlhkost vzduchu, která má být 60 až 70%. Dodržování přiměřené vlhkosti vzduchu zabezpečuje dobré opylení květů a dobrou násadu plodů. Paprika je převážně samosprašná rostlina, proto květy netřeba uměle doopylovat.
Za nízké teploty nemohou rostliny závlahovou vodu dobře využít a mohou i trpět tzv. fyziologickým suchem. Za chladného a zamračeného počasí zavlažování omezujeme. Při výpočtu celkové vodní bilance musíme brát v úvahu i vyšší relativní vlhkost vzduchu ve fóliovnících, což podstatně snižuje evapotranspirace. Papriku zavlažujeme přibližně jednou za 10 až 12 dní podle obsahu půdní vláhy v oblasti kořenové soustavy rostlin a to menší rostliny do hloubky 0,30 m. Na hlinitých půdách odpovídají tyto hloubky navlaženiny závlahovým dávkám 20 až 30 mm. Na zavlažování lze použít perforované hadice z termoplastu, které jsou uloženy mezi řádky rostlin, dále sprejové trysky, rozprašovače vody a pod.

Optimální teploty v prvním období po vysazení jsou stejné, jako optimální teploty při pěstování sazenic, tj. v podmračný den asi 22 ° C, v slunečný do 29 ° C, v noci 15 až 22 ° C. Při nižších teplotách paprika zpomaluje růst a při teplotě asi 8 ° C přestává růst úplně. Nejsou vhodné ani velmi vysoké teploty. Při teplotách nad 36 až 38 ° C paprika také zastavuje růst, pyl ztrácí klíčivost a nenastává ani opylení a nasazování plodů. Teplota půdy by měla být jen o několik stupňů nižší, než teplota vzduchu.

Za slunečného počasí fóliovníky intenzivně větráme, čímž regulujeme teplotu i vlhkost vzduchu. Mírný pohyb vzduchu působí na rostliny příznivě. Rozdíl mezi denními a nočními teplotami nemá být v mladších růstových fázích rostlin příliš velký a neměl by být větší než 10 ° C. Dospělé rostliny lépe snášejí větší teplotní rozdíly i kratší trvající pokles teplot na 0 ° C.

Povrch půdy udržujeme přes celé vegetační období v kypré a nezapleveném stavu. Meziplodiny při rychlení papriky nepoužíváme. Porosty chráníme proti listovým mšicím, které přenášejí virové choroby.

Sběr a tržní úprava plodů. Plody sklízíme jednou týdně, čímž podporujeme i nasazování a vývin dalších plodů. Plody z rostlin vysazených v polovině dubna začínáme i bez umělé vyhřívání fóliovníků sklízet koncem května až začátkem června, čímž se sběr polních porostů i při použití sazenic rozsazení do zakoreňovačů předstihne o 5 až 6 týdnů.

Plody můžeme sklízet až do začátku srpna a pak porosty zrušit. Výhodnější je porost ponechat až do října - listopadu, když se znovu zvyšuje cena plodů.

Rychlení papriky ve fóliovnících významně přispívá ke zlepšení zásobování čerstvou zeleninou a tím i vitamínem C v období jeho nedostatku. Pro pěstitele je výhodné iz ekonomického hlediska.