Nemoci papriky ve foliovnících
Papriku pěstovanou pod fólií mohou ohrozit (zejména pokud se pěstuje několikrát za sebou) závažná onemocnění a způsobit citelné ztráty na úrodách.
Z necudzopasných nemocí můžeme v první řadě zmínit běžnou a známou suchou skvrnitost plodů, která může vzniknout jednak jako následek přímého popálení sluncem na plodech, které nejsou chráněny listím a jednak jako následek nerovnoměrného zásobení rostlin vodou, při kterém nastává střídání extrémních suchých období s vlhkými .
Výskyt suché skvrnitosti můžeme podstatně omezit častějším a méně vydatným zavlažováním.
Mezi nejvážnější onemocnění papriky patří vadnutí houbového původu. Podle názvu hub, které ho vyvolávají, může jít buď o fuzáriova vadnutí způsobené houbami rodu
Fusarium, nebo o sklerocíniové vadnutí vyvolávány hlúznatkou obyčejnou (Sclerotinia sclerotiorum).
Rostliny postižené houbovým vadnutím zpočátku vypadají jakoby trpěli nedostatkem vody. Zdravé po zavlažovaní opět ožijí, infikované rostliny zůstávají nadále zvadlé, postupně jim listy i plody Ovis, zežloutnou a celé rostliny nakonec hynou. Tyto příznaky jsou charakteristické pro oba druhy zmiňovaných hub, proto jen podle nich nemůžeme zjistit, která z hub vadnutí způsobila. Zjistíme to až při podrobném vyšetření postižených rostlin.
Vadnutí vyvolané fuzáriami se zpravidla prozrazuje přítomností narůžovělé mycelia (podhoubí) většinou na kořenovém krčku rostlin a hnědnutím cévních svazků na příčném řezu stonkem, která pokračuje od spodu směrem nahoru.
Pro sklerocíniové vadnutí je zase charakteristická tvorba hustého bílého podhoubí, které se vytváří tak na povrchu, tak v dřeni stonků.Kromě toho v pokročilejším stádiu onemocnění můžeme najít v podhoubí několik mm velké, tvrdé, černé útvary tzv.. skleróciá, které se s nemocnými zbytky rostlin dostanou do půdy a mohou v ní přetrvávat i několik let bez toho, aby ztratili schopnost infikovat rostliny.
I spóry fuzárií přetrvávají v půdě a čekají (podobně jako skleróciá) na příležitost, aby mohli rostliny nakazit. Taková příležitost se jim naskytne zpravidla po mechanickém poškození kořínků a kořenového krčku, např. při rytí nebo po poškození ponravy, háďátka, případně popálením vysokou koncentrací průmyslových hnojiv v půdě. Tato tzv.. zasolenosť půdy je v posledních letech velmi častým jevem a pozorujeme ji v mnoha případech už i při předpěstování paprikových sazenic.
Fuzáriové vadnutí se vyskytuje zpravidla při vyšších teplotách spojených s trvalým nedostatkem vlhkosti v půdě a postihuje nejčastěji jednotlivé rostliny, nebo menší skupiny rostlin. Naproti tomu sklerocíniové vadnutí se častěji objevuje po dlouhotrvajícím chladnějším období, neboť hľúznatke se lépe daří ve vlhkém a chladnějším prostředí.
Obě houby jsou polyfágne, to znamená, že nejsou přísně vázány na určité druhy rostlin, ale napadají široký okruh hostitelů tak polních, jako i rychlených. A právě touto skutečností je dána nejspolehlivější možnost zabránění vzniku houbového vadnutí. Jde v podstatě o správné střídání plodin při dodržování zásady nepěstovat papriku na téže ploše nejméně tři roky po sobě a po takových plodinách, které bývají zmíněnými houbami napadány (např. rajčata, okurky).
Při zjištění prvních příznaků vadnutí třeba napadené rostliny z porostu ihned odstranit. Přímé chemické zásahy proti houbovému vadnutí jsou poměrně málo účinné, proto lze doporučit pouze zálivku místa po odstraněné napadené rostlině i okolí těch rostlin 0,1% roztokem Fundazolem WP 50.
Vytváření sklerocií (i když méně časté) je charakteristické i pro plesnivku Fuckelovu (Botryotinia fuckeliana), jejíž konídiové stadium - plíseň šedá (Botrytis cinerea) - dobře zná většina zahrádkářů. Tato všudypřítomná houba, známá jako původce tzv.. botrytídy jahod, hroznů, salátu, škodí často i na paprice pěstované pod fóliovníků, především v horších pěstitelských podmínkách - v přetížených porostech, přehnojení dusíkem, nesprávně zavlažovaných a nedostatečně větraných. Když k tomu přičteme i chladnější počasí, pak má plíseň šedá ideální podmínky pro rychlé šíření.
Na paprice poškozuje stonky, listy, květy i plody. Stonky bývají infikované nejčastěji v místech rozkonárovania. Napadená místa jsou vybledlé, šedohnědé a za vlhka se na nich tvoří šedý povlak houby. Části rostlin nad napadenými místy vadnou, zasychají, nebo za vlhka hnijí.Infikované květy a drobné plody vodnatý, hnědnou a zpravidla opadávají.
Proti písni šedé můžeme bojovat pouze nepřímo a to zlepšením pěstitelských podmínek. Jde především o řidší spon, pravidelné větrání, správně zavlažování (zásadně tak, aby rostliny byly na noc suché - tedy nejlépe ráno a podmokem) ao opatrné hnojení dusíkem. Z chemických zásahů by mohly být účinné preventivní postřiky např. roztokem 0,1% Fundazolem WP 50, ale vzhledem na dlouhou hygienickou ochrannou lhůtu (21 dní) nelze při podzimním rychlení kvůli soustavnému sběru tyto zásahy provádět.