Ochrana okurek proti houbovým chorobám

I zahrádkář zvykne pěstovat okurky dvojím způsobem: buď jako polní kulturu, nebo pod fólií či sklem. Od roku 1984 se ve všech pěstitelských oblastech Jimi boříme lidské s nebezpečnou a někdy až kalamitní houbovou chorobou - plísní okurkové (Perenoplazmopara cubensis). Kromě této houby se na okurkách vyskytují i další škodlivé plísně, které mohou významným způsobem ovlivnit efekt pěstování.

Pokud jde o plíseň, naše dosavadní zkušenosti ukazují, že je třeba mít odlišný přístup k ochraně polních a skleníkových (fóliovníkových) kultur. Jednodušší ochrana okurek bývá v krytých prostorách, protože zde je možné cílevědomé pěstitelskými opatřeními téměř vyloučit nebezpečí infekce touto houbou. Třeba vědět, že výtrusy plísně jsou schopny napadnout porost pouze tehdy, pokud jsou listy určitou dobu ovlhčené. Suchý list se nemůže nakazit, i kdyby na něm bylo napadaných množství výtrusů. Tímto je určen hlavní způsob preventivní ochrany, která je založena na výlučném spodním zalévání rostlin a takové regulaci teploty ve skleníku či fóliovníku, která nedovolí (zejména nad ránem) vysrážení rosy na povrchu okurkových rostlin. Pokud se nám podaří toto dosáhnout, vyhráli jsme nejdůležitější fázi boje s plísní.

Mnohem složitější je ochrana polních okurek, které jsou běžně zvlhčovány deštěm, nebo rosou. Stupeň ohrožení plísní závisí na frekvenci dešťů jakož i od jejich vydatnosti. V sušších letech přichází plíseň pozdě a často v bezvýznamném měřítku, zatímco v letech vydatnými srážkami (především v červnu a červenci) třeba počítat se silným až kalamitní výskytem této houby. S těmito podmínkami souvisí i možnost chemického boje. Ze začátku růstu kultury lze použít některé zahraniční fungicidy (Ridomil plus aj.)., Pozdější pouze náš přípravek Kuprikol v 0,4% koncentraci, nebo Perozin 75 B v 0,3% koncentraci. Při výběru přípravku třeba pamatovat i na hygienické ochranné lhůty (Kuprikol má 4 dny, Perozin 7 dní). Těsně před postřikem uděláme sběr plodů. Při trvajícím infekčním tlaku třeba dělat postřiky asi v čtyřdenních intervalech, při sušším počasí jednou týdně, nebo až při nebezpečí deště. Doporučujeme pěstitelům sledovat sdělovací prostředky, ve kterých bude výskyt plísně včas oznámen.

Z dalších houbových chorob okurek třeba ještě zmínit padlí (Erysiphe polyphaga) a bílou, sklerocíniovou hnilobu (hlízenka obecná), kterou vyvolává houba Sclerotinia sclerotiorum. S padlím (padlí) se setkáváme při polních okurkách většinou až v maximální rodivosti porostu, nebo až po ní, při fóliovníkových často už při začátku sklizně. Ze začátku se objeví na horní straně listů kulaté, bílé, Pavučinové skvrny. Skvrn někdy rychle přibývá, což vede k brzdění normálního růstu a vývoje listů a často i stonků. Nedostatečný vývoj a snížená funkce listů bývají pak příčinou špatného vývoje plodů a rapidního snížení úrody.

Padlí obvykle napadá jednotlivé, mimořádně náchylné rostliny a až později se rozšiřuje do dalšího porostu. Její výskyt bývá podporován nedostatkem půdní a vzdušné vlhkosti, proto jedním z důležitých preventivních opatření (podle možnosti) je pravidelné a vydatné zalévání rostlin. Při chemické ochraně jsou nejlepší postřiky sirnatých fungicidy, jako je např.. 0,5% Sulík, 1% Polybarit či SULKO, jen s třídenní ochrannou lhůtou. Třeba jen pamatovat na to, aby porost byl před postřikem dobře politý a aby se neošetřovalo, když svítí slunce, nebo pokud jsou teploty vzduchu vyšší, než 25 ° C. Ošetření opakujeme podle potřeby, asi v čtyřdenních intervalech.
Co se týče bílé hniloby, míváme s touto houbou větší problémy ve sklenících a ve fóliovnících jako venku. Je schopna nakazit stonky okurek, nebo i plody v kterékoli fázi vývoje.

Při infekci stonků dochází k zvadlé a odumření celé rostliny.

Houba se objevuje ve formě černých, tvrdých hlízek čili sklerocií, které jsou ve skutečnosti trvanlivé podhoubím, z něhož za příznivých podmínek vyrůstají trychtýřovité plodničky, vytvářející v sobě infekční schopné výtrusy. Ty jsou vzdušnými proudy roznášeny a jsou schopny nakazit zejména mechanicky poškozené tkáně rostlin. Často vidíme infekce i na nepoškozených rostlinách.

Výskyt bílé hniloby bývá podporován nadměrnou vlhkostí a nesprávným osevního postupu. Častěji pěstování okurek po sobě nebo po paprice zvyšuje nebezpečí jejího výskytu.
Chemická ochrana nepřichází velmi v úvahu: zásadními opatřeními by měl být dobrý osevní postup, přiměřené zavlažování a časná a důsledná likvidace napadených rostlin tak, aby na půdě nezůstaly napadené zbytky rostlin, které jsou závažným zdrojem infekcí.