Sázení česneku na jaře
Zahrádkáři mají velký zájem o pěstování jarního česneku, protože má výbornou skladovatelnost, prakticky ho můžeme uchovat až do příští sklizně. V minulosti jsme pěstovali i jarní paličiak, nyní je v listině povolených odrůd jeden kultivar - nepaličák Japo. Vyniká hlavně dobrým zdravotním stavem a dobrou skladovatelností.
Pro jarní výsadbu česneku musíme půdu připravit (Zorat nebo zrýt) již na podzim. V osevním postupu ho zařazujeme do II. tratě, nejlépe se mu daří po luštěninách, bramborách a listové zelenině.
Přímé hnojení chlévským hnojem není pro česnek vhodné, ale těsně před výsadbou můžeme na záhon rozhodit dobře rozložený kompost. Z průmyslových hnojiv můžeme použít na plochu 10m2 0,1 kg síranu amonného, 0,4 kg superfosfátu a 0,4 kg 40% draselné soli.
Brzy na jaře, jakmile půda oschnout, urovnávat ji hráběmi. Když je však slinutá a tvrdá, prokypřit ji do hloubky 8 cm motykou nebo rotavátoru. Těsně před výsadbou cibule česneku rozdělíme na jednotlivé stroužky a na 8 až 10 hodin je dáme mořit do 5% roztoku Sulky. K moření nepoužíváme plechové nádoby, ale nádoby z plastické látky, nebo ze skla. Mořením by se měly zničit zárodky háďátka zhoubného , které mohou být přímo v rozmnožovacím materiálu. SULKO zároveň působí na rostlinu i jako povzbuzující růstový stimulátor. Česnek vysazujeme do řádků vzdálených 250 až 300 mm, používáme přitom značkovač. Když je půda ještě poměrně vlhká, doporučujeme používat při výsadbě desku, kterou podle potřeby posouváme. Další pomůckou je tupý dřevěný kolík, kterým hloubíme jamky. Hloubka výsadby má být taková, aby nad vegetačním vrcholem stroužku byla vrstva zeminy ve výši jeho dvou délek. Stroužky klademe dolů kořenovým krčkem a půdu nad nimi zatlačíme. Po vysazení povrch záhony urovnáme hráběmi.
Česnek jako suchomilná rostlina není příliš náročný na vodu. O to větší pozornost však musíme věnovat okopávky nebo plečkování i tehdy, když je porost bez plevelů. Celkově bychom měli česnek zrýt během vegetace 6 až 7-krát.
Když v porostu najdeme rostlinu, která je napadena háďátkem zhoubným, vybereme ji is kořeny z půdy a spálíme. Napadení háďátkem poznáme podle toho, že rostlina začíná žloutnout, slabě vadnout a dá se bez odporu vytáhnout ze země, protože škůdce oddělil kořenový systém od cibule. Při silném výskytu háďátka zhoubného bychom na stejném pozemku neměli česnek pěstovat 8 až 10 let. Další škůdce, který je poměrně málo známý, je fúzavka česneková . Přezimuje její image, které brzy na jaře (únor až duben) klade vajíčka do první podpaží rostliny, tj. v době, kdy je rostlina vysoká 80 až 100 mm. V posledních letech se tento škůdce klimaticky vyskytl na Moravsko-slovenském pomezí (Strážnice, Blatnička). Zde zničil více než 50% porostů. Z vajíček se líhnou larvy bílé barvy, zavrtají se do děložního česneku, kde vyžírají chodbičky. Takto poškozené rostliny vytvářejí jen málo vyvinuté cibule. Proti fúzavke česnekové preventivní postřikujeme Dimecronom 50 v 0,2% koncentraci v poslední dekádě března, nebo v první dekádě dubna 4 až 5 dní po vzejití česneku.
Česnek začneme sklízet tehdy, když na záhony jedna třetina rostlin změkne v krčku a nať polehávají. Optimální termín sklizně nesmíme promeškat, protože by se v cibule začaly oddělovat stroužky. Vykopané rostliny můžeme skladovat ve věncích, nebo ve svazcích po 15 až 20 cibulí. Zavěsíme je na vzdušné místo, aby se usušili a asimilátů se stáhli z trsů do cibule. Když jsou už dobře vysušené, můžeme je oddělit od trsů tak, že cibulím ponecháme 50 až 60 mm dlouhé krčky, zkrátíme jim kořeny na 3 mm a uložíme je na suchém místě při teplotě +2 až 4 ° C.
V posledních dvou letech jsme si mohli u některých česneku vypouštěného na jaře všimnout žloutnutí a zasychání konců listů. Většinou ho způsobily teplotní výkyvy a sucho. Někteří pěstitelé nesprávně porost poliadkovali, čímž sice zmírnily žloutnutí, ale silně snížily skladovatelnost česneku.