Jak pěstovat celer v zahrádce

Celer (Alpium graveolens) je zdravotně a dieteticky velmi významná zelenina. Kromě vitamínů (v bulvy a nati) obsahuje řadu cenných minerálních látek. Vysoký obsah zásad příznivě působí na odstraňování kyselin v potravě, vyšší obsah draslíku má význam při léčení urologických a jiných chorob. Povzbuzuje chuť k jídlu a působí antibioticky.

Nejčastěji se využívá nať, která se přidává do polévek čerstvá, nebo sušená. Vařením v polévce ztrácí svou hodnotu. Celerové bulvy krájené, nebo strouhané se přidávají do salátů, polévek a masa. Můžeme je i konzervovat.

Méně známé, ale výborné jsou celerové řízky, nebo strouhaný syrový celer s mrkví v majonéze. Chutně upravenou směs nerozeznáte od pravého homárového salátu. Celer tvoří i složku některých nealkoholických nápojů.

Před jeho pěstováním se rozhodneme především pro vhodné kultivary. Pokud chceme celer pouze pro nať, zvolíme si jediný náš Naťový kultivar Jemný. Celer bulvoví poskytují nať i bulvy, z nich nejznámější je kultivar Pražský obrovský, velmi odolný vůči vybíhání. Menší bulvy vhodné pro kuchyňskou úpravu dává kultivar Orion. Je vhodný i na pozdější výsevy. Předností kultivaru Apia z Německa je téměř vždy dobrý stav natě. Kvalitní dánský kultivar Drabant nesnáší brzké výsevy (vybíhá do květů).

Celer je kořenová zelenina s velmi dlouhým vegetačním obdobím 180 až 250 dní. Z tohoto důvodu a pro jeho citlivost na nízké teploty ho musíme předpěstovat. Pokud ho chceme sklízet na podzim, velmi snadno si vypočítáme, kdy máme sít, abychom vystihli vegetační období. Osázením vysazujeme až od poloviny května. Dřívější výsadba by mohla způsobit jarovizácii a celer by nám vyběhl do květu (jde o zeleninu dvouletou, která kvete až druhý rok).

Nároky celeru na půdu a stanoviště jsou dány jeho původem. Kulturní formy celeru pocházejí ze získávání volně rostoucích plodů celeru bahenního, který roste na mořském pobřeží, v močálech a zasolených půdách. Proto celer vyžaduje půdy velmi vlhké, hlinité až hlinitopísčité s dostatkem humusu a neškodí mu i vyšší koncentrace solí (hnojiva).

Vyžaduje spíše polohu stinnou, nesnáší suché výsluní místa. Je velmi náročný na dusík (asi 1,5 kg čistého dusíku na 1 ár), středně na fosfor a draslík, vyžaduje dostatek vápníku a chlóru. Doporučujeme ho vysazovat na pozemek vyhnojená kvalitním kompostem, nebo uleželým hnojem. Vhodné hnojivo je například Cererit, který můžeme doplnit během vegetace závlahou kapalnými hnojivy (Vegaflor). Granulované nebo práškové hnojiva aplikujeme okolo jednotlivých rostlin. Po hnojení vždy důkladně zaléváme, protože suchá půda je prvním předpokladem pěstitelského neúspěchu. Během vegetace celer okopávat, případně plečky podle možnosti a rozsahu pěstování.

Pokud možno, v zahrádce pro vlastní konzum se vyvarujeme jakékoliv chemické ochraně.

Nejčastější nemoci celeru

• Listy nejčastěji napadá houba Septoria apiicola, způsobuje tzv.. séptoriózu. Pokud jde o malý výskyt, listy trháme a zničíme, aby se nemoc nerozšiřovala. Při silnějším výskytu je nejúčinnější přípravek Brestan 60 aplikovat na porost (dle návodu).
• Plíseň celerových bulev ("FOMA") způsobuje houba Phoma apiicola. Preventivně je vhodné přihnojení boraxem (asi 0,2 kg na 1 ár).
• Ze škůdců napadá někdy celer moucha vrtule celerová (Philophylla heraclei), zde je vhodný postřik např. Soldepom a pod. na začátku líhnutí larev.

Raději intenzivně zaléváme, okopávat, přihnojujeme a tím omezíme pesticidy. Potřebné je zachovávání osevního postupu, protože pěstování stejné kultury po sobě rozšiřuje nemoci a škůdců.

Celer sklízíme v říjnu, bulvy očistíme a skladujeme v sklepích ve vlhkém písku, případně v menším množství v PVC pytlích, které však nesmí být uzavřeny, jinak by bulvy rychlé podléhaly zkáze. Pro zachování čerstvé natě můžeme nechat několik rostlin na závětrném teplejším místě zahrádky. Čerstvou nať při sběru sušíme a takto vydrží jako koření libovolně dlouho.