Jak se dřív vařilo

Konzumace potravin je každodenní potřebou, ale nechybí jí ani zážitková dimenze. Na jídlo se těšíme a vychutnáváme si ho. Samozřejmě, jen to gurmánský připravené. Na to však potřebujeme i kvalitní nádobí. Už jsme dávno za érou hliněných nádob nebo dráteníků, kteří látali poškozené hrnce. Dnes si ve specializovaných obchodech můžeme vybírat z obrovské nabídky sofistikovaného kuchyňského nádobí, ale nezaškodí si připomenout, jak dlouhá cesta k této dokonalosti vedla.

• Pekli na horkých kamenech
• Oheň znali už pravěcí lidé. Až postupně si začali pomáhat fintami, které jim usnadní přípravu jídla. Lidé často používali kameny rozpálené v ohni. Vložené do keramického džbánu jim zahřáli vodu nebo mléko. Na upečení větších kusů masa vkládali do jámy a potravinu zakryli popelem a zemí. Po pár hodinách bylo jídlo tepelně zpracované. Menší potraviny, jako ryby, brambory, vejce dávali do grilu obalené vlhkou hlínou. Na horkých kamenech si zvykli péct i placky, některé národy například v Africe nebo Asii tak připravují jídlo dodnes.
• Základ bylo otevřené ohniště
• Ve středověku se velká zvířata často opékali na rožni nad ohněm a otevřené ohniště běžně využívali i hospodyně na zasycení rodiny. Používali buď závěsné kotle nebo hliněné či železné nádoby položené na vyšších trojnožky z kovu. A některé hrnce měli již připevněný podstavec a držák na lepší uchopení. V domácnostech a na dvorech vedle obydlí se stavěly hliněné pece, kde se připravovalo maso a pekli se koláče a zejména chléb, který byl základem každodenního požívaní.
• Změna přišla se sporákem
• Druhá polovina 19. století darovala ženám, které se výhradně starali o kuchyni, sporák. Byla to usnadnění práce, které přineslo i změnu ve stylu kuchyňského nádobí. Hliněné nádoby nahradily litinové a měděné hrnce a nádoby. Jídlo se zbavilo kouřového pachu a menu obohatili polévky, kaše, zahuštěné omáčky a těstovinové pokrmy.

• Období cibuláku
• Po druhé světové válce hvězdám smaltované nádobí, jeho atraktivnost zvyšoval efektní design. K oblíbeným patřily tečky, květiny a zejména cibulový vzor. No později se zjistilo, že při poškození smaltu, což je vlastně křehká tenká vrstva skla na kovové ploše, se uvolňují nebezpečné látky, které jsou zdraví škodlivé. Stávalo se to při neopatrné manipulaci nebo při prudkém zchlazení hrnce, když vrstva popraskala a kousek se odlupoval. Přesto se tento druh nádobí používá dodnes. Důvodem je i dlouholetá trvanlivost. Předpokladem je však správné zacházení.
• Měď a hliník
• Tyto dva materiály patřily staletí k oblíbeným, zejména měděné nádobí bývalo ceněnou součástí výbavy nevěsty. Měděné nádoby se v každé kuchyni pěkně vyjímaly, ale horší to bylo s jejich čištěním. Pro přitažlivost vzhledu se ještě vyrábějí zajímavé kousky z mědi, ale vnitřní strana zejména kvůli kontaktu s jídlem kyselé povahy je potažena cínem, titanem nebo nerezovou ocelí. Měď je výhodná i z hlediska kvality vaření. Tento materiál je dobrým vodičem tepla, takže i při slabším ohni se jídlo vaří v celé nádobě rovnoměrně. Pro dobrou vodivost a zároveň lehkost byl oblíbený i hliník. Olověná příměs, která zlacňovala výrobu hliníkových nádob a příborů, však škodila zdraví, proto se tyto typy kuchyňských pomůcek přestali používat. Aktuálně se tento druh kovu znovu vrací, ale výrobci nabízejí už hrnce z kvalitnějšího a hrubšího hliníku.
• Co letí dnes
• V současnosti mají profesionální i amatérští kuchaři k dispozici různé typy nádobí, které usnadňují vaření. Ke kvalitním patří výrobky z ušlechtilé oceli s hrubým a těžkým dnem, které zabraňuje připalování jídla. Oblíbené jsou pánve s teflonovou ochrannou vrstvou nebo litinové s mozaikovým efektem na opékání masa, nádobí z ohnivzdorného vojenského skla  a také zajímavý fenomén čínské kuchyně wok z ušlechtilé oceli, ve kterém můžeme vařit, dusit, opékat i fritovat. Titanové nádobí se speciální keramickou úpravou zabraňuje připalování i ztrátě vzácných látek z tepelně upravovaných potravin. Racionální vaření zabezpečuje i římský hrnec, hliněná nádoba, která se před pečením nechá nasáknout vodou. Dotváří parní hrnec ze dvou nádob na efektivní vaření masa, zeleniny i brambor bez velkého úbytku minerálních látek a vitamínů. K novějším vynálezům patří i silikon, ze kterého se vyrábějí odolné a různě tvarované formy na pečení moučníků. Jsou velmi jednoduché na manipulaci i údržbu.
• Starý dobrý papiňák
• Tlakový hrnec není novinka s rodokmenem několika desetiletí, má úctyhodnejší věk. Francouzský vědec Denis Papin už v roce 1679 vynalezl tlakovou nádobu, v níž se maso rychleji uvařilo. A protože tato pomůcka nebyla extra bezpečná a občas způsobila při explozi zranění, vymyslel jiný Francouz Gautier pojistný ventil. Představuje v základě současnou podobu tlakového hrnce.

Autor: Zuzana Smutná