Chutný olivový olej

Při tomto slovním spojení mnohým proběhnou hlavou myšlenky o zdravém způsobu života, kulinářském zázraku gastronomie nebo vzpomínky na jeho vynikající a jemnou chuť. Olivový olej patří mezi top gastronomické jednotky už několik desítek let a vůbec se nechystá do důchodu.

Historie oliv a olivového oleje sahá až do šestého tisíciletí před Kristem, kdy se v Sýrii a v Íránu začali kultivovat první olivovníky. Na jejich využití nečekalo lidstvo dlouho. Asi o tisíciletí později se tento "dar" díky Šalomounovi a Davidovi rozšiřoval ze země do země a olivy, jakož i olej z nich vylisovaný, se staly oblíbenou pochoutkou a kosmetickým prostředkem. Židé ho dokonce používali do svítidel, kde představoval svatost. Řekové přidali k posvátnosti i symbol odvahy. V současnosti se olivový olej používá v gastronomii, kosmetice a farmacii.

Víte o tom, že podle mnoha studií mají nejnižší úmrtnost na kardiovaskulární choroby právě státy Středomoří, čili ty země, kde je největší spotřeba oliv a olivového oleje? Tuk, který se v tomto oleji nachází, totiž ochraňuje lidský organismus před infarktem. Olivy obsahují také mononenasycené mastné kyseliny, které snižují cholesterol a zajišťují množství chemických reakcí v našich buňkách. Podle nejnovějších výzkumů chrání i před vznikem rakovinotvorných buněk. Olivový olej lze použít i při žaludečních vředech nebo vředech dvanácterníku. Jedna lžíce olivového oleje obsahuje osm procent denní dávky vitamínu E, ale i minerály jako sodík, draslík, vápník a jisté procento vlákniny.

Olivové oleje se podle své kvality zařazují do kategorií. Tyto kategorie najdete i na etiketě oleje.
Extra panenský olej se vyrábí lisováním za studena, přičemž olivy jsou ručně sbírány a lisují se jen jednou. Nemůže se míchat s jinými oleji, je čiré ​​žluté až zelené barvy, má nejnižší kyselost neboli kyselost a je nerafinovaný. Není vhodný do teplé kuchyně. Při grilování, opékání, restování rychle hoří. Panenský olivový olej se vyrábí přesně jako extra panenský, avšak z oliv o cosi nižší kvality, což se odráží i na kvalitě samotného oleje. Je vhodný do studené i do teplé kuchyně. Čistý olivový olej , známý také jako klasický konzumní, pochází z oliv nejnižší kvality. Má čirou barvu a při jeho výrobě se používá i chemické zpracování a rafinaci. Rafinace se provádí tehdy, když se do oleje dalším lisováním oliv dostávají nežádoucí látky, které se samozřejmě musí odstranit, a to právě rafinací. Španělské olivové oleje patří mezi klasické konzumní, nejkvalitnější pocházejí z Itálie. Ty nejlevnější a nejméně kvalitní se vyrábějí rozpouštěním pokrutin.

Olivové oleje - čistý a panenský, se mohou v kuchyni používat i na smažení, fritování, smažení, opékání, pečení nebo grilování,

extra panenský a panenský využijete jako ingredienci do marinád, majonéz, pesta (italská omáčka z bazalky nebo z rajčat , parmezánu a olivového oleje), romesca (španělská omáčka z oříšků, česneku a olivového oleje). Také vám poslouží jako koření, olivovým olejem můžete pokapat různé pokrmy od salátů, ryby, masa, těstovin, rizota, toastů, jednohubek, brambor, polévek a podobně. Výborně chutná i obyčejný chléb nebo jiné pečivo namáčené do panenského oleje, ještě lepší jsou topinky pokapané olivovým olejem a nastrouhané česnekem a sýrem.

Olivový olej připomíná trochu víno, také pochází z ovoce (olivy jsou ovoce) a každý druh se hodí k jinému jídlu.

• Tak například robustní extra panenský je přímo zrozen pro ryby, marinády, silné koření jako česnek a pepř.
• Panenský, se svou střední intenzitou chutě a aroma, je stvořen pro sýry, zejména mozzarellu, chléb a pečivo, čerstvou nebo dušenou zeleninu či pečené brambory.
• Olivový olej z pozdějšího sběru je vhodný i na pečení moučníků a výrobu majonézy.
• Obyčejný nebo klasický olivový olej je nejvhodnější na smažení a fritování.

Olivový olej neskladujte v ledničce, avšak na chladnějším a tmavším místě s dokonale zavřenou lahví. Pokud je totiž vystaven kyslíku, teplu a světlu, začne v něm probíhat oxidace, která má za následek zatuchlou chuť.

Autor: Karolina Světlá