Japonská kuchyně

Ostrovní asijská kuchyně zažívá ve světě boom. Navzdory vyšší ceně lahůdky s názvem sushi se jí daří a sushi restaurací stále přibývá. Tajemství tkví v čerstvosti použitých surovin, v umění japonských kuchařů připravit pastvu nejen pro jazyk, ale i pro oko labužníka. Na prvním místě je vždy čistota. Také je známo, že Japonci za svou dlouhověkost vděčí zejména stravě bohaté na rýži, ryby, tofu, mořské řasy a zeleninu.

Suroviny

• Základem jídelníčku je v Japonsku rýže. Konzumuje se na snídani, na oběd i na večeři. Vaří se bez soli a bez tuku, slouží k neutralizaci chutí. Slanost její dodáme, když ji pokapeme trochou sójové omáčky. Velmi významné jsou pro Japonce ryby. Jsou největšími konzumenty tuňáků na světě, ročně jich snědí 450 tisíc tun. Kromě ryb jim chutnají i různé druhy měkýšů, korýšů, sépií a hlavonožců, které tvoří více než 50% výtažků rybolovu v Japonsku.
• Další významnou skupinu v jídelníčku zde tvoří zelenina. Mezi nejoblíbenější patří zelí, ředkvička, cibule, okurka, mrkev, zázvor, křen, wasabi a různé další druhy zeleniny. Nesmíme opomenout ani houby, které jsou spolu s klíčky často základem polévek. Na ostrovech jde zejména o druhy macutake (Armillaria edodes) a Sitak (Cortinellus shiitake). Za své zdravé a lesklé vlasy prý japonci vděčí mořským řasám, jejichž konzumace je tu na denním pořádku.

Tofu, produkt sójových bobů je snad jediným sýrem, který se v japonské kuchyni používá. Je velmi výživný a zdravý. Přidává se do polévek, nebo se smaží. Uchovává se ponořen ve studené vodě. Na rozdíl od čínské kuchyně, v té japonské se koření a ochuceno jen velmi málo. Mezi základní dochucovadla řadíme rýžové víno, sójovou omáčku, glutaman sodný, zázvor a wasabi.

Stolování

Japonci stolují při podlouhlém stole sedíc na patách a s hůlkami v rukou. Jídlo je podáváno v malých mističkách. Je nezdvořilé, aby někdo ze stolujících v misce nechal rýži, proto si ji můžete kdykoliv přidat v jakémkoliv množství. Nezřídka paní domu rozdává stolujícím první dávku rýže, pak před nimi na vařiči připravuje chody, které jim hned v malých dávkách rozděluje do další misky.Stoluje se velmi dlouho, mezi chody se pije rýžové víno, silný zelený čaj a lidé se mezi sebou povídají.

Příprava

Zdravé japonské pokrmy se připravují téměř bez použití tuku, v těžkých litinových pánvích. Rýže se vaří ve speciálním hrnci na rýži, ve kterém se nepřipálí a dá se dobře regulovat teplota. Kuchař se zde neobejde bez široké sady dobře ostrých nožů. Na každý druh suroviny je zde zvláštní nůž, díky kterému kuchař nakrájí i ředkvičku na krásné tenoučké plátky. Jídlo musí být lákavé už na první pohled, proto je každý kuchař mistrem v aranžování pokrmů. Sushi bary v západní Evropě nabízejí svým zákazníkům divadlo, když kuchaři předvádějí své zručné umění před očima konzumentů.

Jídla

Narozdíl od Číny, kde se podává teplá strava, tady se konzumují převážně studené chody. Přílohou je vždy zelenina, která je narozdíl od našich syrových salátů vždy různé upravována. Například cukemono je obecný výraz pro nakládanou zeleninu, kyselá zelenina, sunamono, je nakládaná v octě. Zvláštností jsou vaječné pokrmy, které domácí připravují nad párou. Z jídel je nejznámější sushi, jehož existuje mnoho druhů. Nejběžnější jsou závitky v řase, nebo hromádky rýže přikryté plátkem syrové ryby.

• K suši se podávají různé druhy chlazených ryb, mořských živočichů, omelet a jiných lahůdek.
• Velmi oblíbené jsou zde polévky, jejichž existují dva základní typy, husté a řídké. Husté polévky se zahušťují a často se konzumují k snídani. Tento typ polévek obsahuje ryby, zeleninu, sojové boby a hlavně miso, tedy pastu ze sójových bobů. Řídká polévka je obvykle jen ochucený vývar.
• Sušija-suši patří k obvyklému studenému občerstvení, vlastně nahrazuje naše a chuťovky.
• Základem je, jak jinak, rýže, stlačená do válečku a zabalená do proužku mořské řasy, případně slisovaná s různými přísadami v dortové formě a pak krájená na porce. Také může být ve formě rýžového salátu. Kromě rýže se tu jedí i pokrmy z rýžových nudlí. Často bývají přílohou namísto rýže, také mají své místo v polévkách.

Dezerty

Pod pojmem dezert zde určitě nenajdete nic evropské. Dezert je tu jakákoliv sladkost. Může být vyrobena z červených bobů, rýže, agaru nebo želatiny, škrobu a rýžové mouky. Na přípravu sladkostí se používají i sladké brambory, vejce a cukr.Jako zákusek však často slouží kousky čerstvého ovoce nebo kompot. Například ovoce kaki je možné i u nás podávat jako dezert oloupané a na kostky pokrájené. Kolem Vánoc ho najdeme i v našich obchodech. Konzumuje se, když je měkké a zralé.

Nápoje

Pitný režim je tu tvořen převážně zeleným čajem, který se pije bez cukru, bez citronu a bez mléka.Tradiční rýžové víno, saké, je také používanou přísadou při vaření. Podávají ho v malých úzkých džbáncích a rozlévají do likérových skleniček. Před naléváním ho postaví do teplé vody, aby ho nahřáli na teplotu těla. Dnes na japonských ostrovech dostanete už i množství sycených ochucených nápojů a různé druhy alkoholu. Japonské druhy piva prý vůbec nejsou špatné.