Italská kuchyně

Italská kuchyně je národní kuchyně Itálie, kterou se inspirovalo mnoho dalších zemí. Využívá různé druhy masa a ryb, zeleninu (uvařenou na mnoho způsobů) a těstoviny. Italská kuchyně je dále známá pestrým výběrem nádivek, zmrzliny, dezertů. Ve světě jsou rozšířené různé druhy italských sýrů a mezi nejznámější italská jídla patří zejména pizza. Podle využití místních zemědělských plodin se dělí na tři druhy: severní, střední a jižní.

Stejně jako kuchyně jiných středomořských zemí, i italská je velmi bohatá a pestrá díky různým kulturním a národním vlivům (Keltové, Řekové, Etruskové, Římané, Arabové, Normani, Rakušané, Španělé, a další).
Pizza

• Pizza je jídlo z těsta italského původu, typicky je tvořeno tenkým těstem kruhového tvaru, na kterém je směs rajčatového protlaku, sýra a dalších přídavných pochutin a potravin podle receptu, jako např. olivy, sardinky, žampiony, cibule, salám, ančovičky. Tvar, ani tloušťka nejsou pravidlem.

Historie pizzy První dokumentovaný výskyt pojmu pizza se datuje kolem roku 1000 a to v dialektu z okolí italské Neapole. Znamená přibližně tlačit, táhnout - vztahující se k pohyby rukou při vhazování pizzy do pece a její vybírání. Pizza se považuje za původní pokrm rolníků z oblasti Kampánie u Neapole. Avšak důkazy pečení plochých tenkých bochníků kynutého těsta na horkém kameni pocházejí ještě z dob Etrusků, obývajících mimo jiné i italskou oblast. Na takovou placku těsta se zvykli položit různé oblohy z dostupných potravin a nazývali to focaccia. O pár století později se iniciativy při vynalézání pizzy chopili Řekové a zkusili položit potraviny ne už na upečené těsto, jak to dělávaly Etruskové, ale na čerstvě vytahanou placku a zapekly to spolu. Nakonec Římané při dobyvatelských aktivitách v Evropě se na svém tažení v Řecku obsloužili zaběhnutou
technologií a začali vhazovat první prototypy pizzy do pecí v celé Itálii. Dokonce Cato, žijící v letech 234-149 před Kr., Popisuje řeckou specialitu - což je typ první pizzy: tenké kruhové těsto s olivovým olejem, medem, kořením, pečené na kameni. Takto se v různých podobách experimentovalo s pizzou (a její různými názvy) až do období Elke převratu v její přípravě: do roku 1520, kdy byly do Itálie přivezeny první rajčata z Jižní Ameriky. Převrat v technologii pizzy byl pozvolný, protože Evropané považovali jižní Ameriku a vše z ní v prvních letech za jedovaté. Avšak díky patří odvážlivcům, kteří se nebáli experimentovat s rajčaty.Chudoba v okolí Neapole v té době také napomohla, protože těsto s levnými rajčaty (kterým se začalo v Itálii dobře dařit) bylo jednoduché, cenově přístupné a navíc chutné pro pospolitého lidu. Jídlo se rychle rozšířilo, ale na první pizzerii si muselo lidstvo počkat až do roku 1820, kdy v Neapoli a nazývala  "Marotta". První dodávky pizzy dělal Raffaele Esposito v roce 1889 z restaurace Pizzeria Pietro il Pizzaiolo v Neapoli a to pro krále Umberta I. a jeho manželku královnu Margherita, kteří jí byli nadšeni. Esposito pekl tři druhy pizzy, a to v národních barvách Itálie: s rajčaty, mozarellou a bazalkou. Zda to bylo opravdu kvůli chuti nebo kvůli patriotistické královny Margharite, neznáme, ale svůj název Margherita si zachovala podnes a je na světě nejobjednávanou pizzou vůbec. O další rozvoj pizzy se postarali italští přistěhovalci v Americe, kam si svou technologii přinesli s sebou.Pizzu Margherita pekli s mozzarellou a oreganem. Postupem času ji začali připravovat nikoli v peci ale na pánvi a její forma se přizpůsobila do roku 1945 americkému fast food stylu.

První oficiální americká pizza měla název Chicago-Style a pochází z roku 1943. V roce 1948 se začalo prodávat první předpřipravené pizza-těsto. V 50. až 60. letech se v Americe stala pizza standardním fast food jídlem vedle hot dogu a jablečnému koláči. V roce 1957 přinesly bratři Celentanovci na trh první zmrazenou pizzu a tím napomohli masivnímu tažení mražených polotovarů v obchodech. Rozšířil se i její sortiment a v témže roce byl proveden první spotřebitelský test různých druhů pizzy.

Těstoviny nebo pasta Dalším tradičním jídlem italské kuchyně jsou těstoviny. Italové používají více než 400 druhů těstovin, které jsou známé svou kvalitou a oblibou; např. jak nám známo špagety, tortellini a raviolli.

Italské těstoviny:

• ñ Spaghetti jsou asi najznámajším druhem. Jsou dlouhé tvarem podobné provázkem. nedají se plnit a proto jsou vhodné k omáčkám, známé jsou Bolognese špagety. Podle etikety se špagety jedí vidličkou, pro ty méně zkušené je povolena lžička, na kterou si natočil pomocí vidličky špagety a celé vložíme do úst.
• ñ Tortellini mají tvar stočených taštiček, připomínají tvarem šnek. Jejich tvar je inspirován Venušiným pupkem. Jsou plněné různými nádivkami, například masovou.
• ñ Ravioli jsou těstoviny ve tvaru čtverce. Jsou plněny. Při servírování se sypou nastrouhaným parmazánem.
• ñ Tagliatelle jsou široké dlouhé nudle stočené do tvaru hnízda. Servírují se podobně jako špagety a jedí se také natáčením na vidličku.
• ñ Fusilli (vřetena) mají tvar vřeten. Často se podávají k darům moře
• ñ Farfalle (mašličky) mají tvar mašliček nebo motýlků. Jsou vhodné k omáčkám, ale i na zapékání.Vyrábějí se z tvrdé pšenice.
• ñ Maccheroni - jsou podobné penne, jsou však větší a širší. Podobají se našim kolínkám, jen narozdíl od nich jsou rovné.
• ñ Lasagne jsou pláty s rozměry 2,5 x8 cm. Prokládají se nádivkou, masovou nebo zeleninovou a potřené bešamelem se zapékají.
• ñ Ravioli jsou těstoviny ve tvaru čtverce. Jsou plněny. Při servírování se sypou nastrouhaným parmazánem.
• ñ Maltagliati jsou těstoviny nepravidelného tvaru.
• ñ Rigatoni jsou stejné jako penne, ale mají rovné konce. Mají vroubkovým povrch.
• ñ Fettucine jsou široké nudle, asi 3-5mm. Výborně se hodí k smetanové omáčce s houbami.
• ñ Pappardelle jsou podobné jako fettucine, jsou to do klubíčka stočené nudle široké asi 1 cm.Mají buď hladký nebo zvlněný okraj.
• ñ Linguine jsou přechodem mezi špagetami a lasagní . Říká se jim také jazýčky. Jsou širší než špagety ale užší než lasagne.
• ñ Cavatappi mají tvar spirály. Jsou duté a proto velmi vhodné k omáčkám.
• ñ Stelline mají tvar hvězdiček a používají se do polévek.
• ñ Cappelleti mají tvar kloboučků a používají se jako plněné.
• ñ Fagotini mají tvar uzlíku. Jsou plněny. Vyrábějí se v různých barvách.
• ñ Canelloni mají tvar závitků. Bývají plněné zejména masovou nádivkou. Jsou vhodné na zapékání.