Britská kuchyně

Fádní, nudná, bez špetky kreativity. I tak se někdy zvykne označovat britská kuchyně. Je pravdou, že až do nedávna byla Britská kuchyně v depresi. Evropa pohrdala britskou kuchyní pro nedostatek chuti, její rozmočenou vařenou zeleninu a vodnaté maso. V posledních třiceti letech se však britská kuchyně pustila zpět do boje a znovu si začala hledat místo mezi jinými významnými světovými kuchyněmi.

Proč?
Možná to zní trochu zvláštně, ale za špatné jméno britské kuchyně může i náboženská reforma. Protestantská reformace v 16. a 17. století způsobila, že se i ve stravování objevila myšlenka střídmosti. Prosté a co nejjednodušší, ačkoliv hojné jídlo se stalo základem britského jídelníčku a zároveň znamením ctnostné britské domácnosti. Koření a dochutiny zcela vymizely z jídel střední třídy a zachovaly se pouze na stolech šlechty.V 18. a 19. století byla britksá kuchyň ovlivněna britskými koloniemi, a to zejména propracovanou indickou kuchyní s tradicí silně a pronikavě kořeněných jídel.

Avšak další úpadek britské kuchyně přišel s dvěma světovými válkami v minulém století. Přísný přídělový systém a nedostatek služebnictva znamenal, že mnoho žen z měšťanského prostředí se začalo učit vařit pro své rodiny v době, kdy nebyly k dispozici prakticky žádné suroviny. Masa bylo krutě málo, stejně jako másla, sýrů, vajec či cukru. Dokonce i chléb a brambory byly po skončení války na příděl.

Po zoufalém období přídělového systému nějaký čas trvalo, než Britové překonali špatnou pověst své kuchyně a získali zpět hrdost na tradiční gastronomické kořeny. Šedesátá a sedmdesátá léta byla poznamenána zájmem o kuchyně jiných zemí, ale někteří kuchaři už začali znovuobjevovat tradiční britské pokrmy.

Nové gastronomické dobrodružství
Moderní britská kuchyně se začala objevovat v 70. letech. Klade důraz na kvalitní, lokální vyprodukované suroviny, používání regionálních specialit a přípravu tradičních britských jídel. Moderní britská kuchyně to však není jen oživení starých jídel, ale jejich nové uplatnění. Přináší zpět tradice omáček, játra, koláčů a pudinků. Šťavnaté jehněčí či hovězí pečeně a pikantní koláče oslavují vydatná jídla z dávných dob, ale přinášejí je do nového tisíciletí s novými nápady.

Síla britské kuchyně byla vždy ve vybraných surovinách: vynikající hovězí a jehněčí maso, vepřové párky a různé ryby z moří obklopujících ostrovy.Mnoho základních zelenin a bylinek, které dnes najdeme v britských jídlech přinesli na ostrovy staří Římané na počátku letopočtu: cibule, celer, rozmarýn, majoránka, pastinák, řepa, hrách. Mrkev, kupodivu, dorazila na břehy ostrovů pouze v 15. století. Brambory, které se časem staly mimořádně oblíbenou surovinou britské kuchyně, dorazili do Británie z Ameriky v roce 1586.

Britskou kuchyni cizinci tradičně vnímají jen jako anglické snídaně, "fish and chips" a proslulé vánoční menu. Mezi vynikající britské pokrmy však patří nedělní pečeně, steaky, či různé masové koláče, například shepherd 's pie (pastýřů koláč), který sestává z mletého jehněčího masa a rozmačkaných brambor.

Anglická tradice masových koláčů sahá až do středověku. Kdy se jakási kůra z těsta používala jako "nádoba" pro podávání masa. Nazývala se coffyn. Masové koláče obecně obsahují nádivky z drůbeže a hub, masa a piva, mletého hovězího masa a cibule, jehněčího se zvěřinou nebo z masa a brambor.

Nedělní pečeně - Sunday Roast, je asi nejznámější britské jídlo. Může to být hovězí maso s yorkshireským pudinkem nebo jehněčí s mátovou omáčkou, pečené kuře s nádivkou či pečené vepřové koleno s jablečnou omáčkou.Nebo ledajaké jiné. Jakékoliv maso si vyberete, určitě byste neměli vynechat pečené brambory. Zvládnout uvařit nedělní pečeni vyžaduje čas a zkušenosti. Brambory musí být pečené v horké troubě, aby byly křupavé.Maso musí po upečení odležet asi 20 minut, pak rozkrájet a servírovat na talíře. Zelenina musí být spařená na poslední chvíli, aby nebyla povadlá a bez barvy. Když však toto všechno zvládnete, dostanete odměnu v podobě mimořádně chutného nápaditého jídla.

Autor: Zdena Malá