Zdravá pohanka

Jednoletá bylina zvaná pohanka nahrazuje obilí pro lidi trpící celiakií. Ocení ji avšak všichni lidé, kteří si cení zdraví a chtějí vylepšit své stravovací návyky. Pohanka kdysi tvořila základ stravy našich předků, kteří by se v současnosti divili, že v domácnostech se už nepeče kroupová koláče a nedělá pohanková kaše. Zájem o pohanku vzrostl až v druhé polovině dvacátého století, kdy si lidé začali postupně uvědomovat, že polotovary a rychlá strava přece jen nedokáže dodat tělu zdraví a sílu jako potraviny rostlinného typu s vysokým obsahem vlákniny. V Kanadě, USA, Chile, ve Francii, v Rusku, Indii, Číně, v Japonsku je pohanka mimořádně oblíbená a zažívá svou renesanci. Objevte ji spolu s námi i vy.

Pohanka pochází z Jihovýchodní a Střední Asie. Archeologickými nálezy a analýzou se vědcům podařilo zjistit, že zemí původu pohanky seté jsou Himaláje. Lidé z oblastí Severní Indie využívali pohanku již před více než 2500 lety. Klimatické a půdní podmínky Himalájí dodávají pohance to, co potřebuje. Nejvíce se jí totiž daří v provzdušněných půdách, překáží její jílovitá půda a mráz. Z Himalájí se postupně dostala do Japonska, Evropy a Severní Ameriky. V Polsku její výskyt datují zhruba od 14. až 15.století, v Maďarsku ji znali ještě dříve, v 10. století byla známá obyvatelům jižního břehu Balatonu. Angličané, Němci, Francouzi a Italové si na pohance mohli pochutnávat od 16.století. Do slovenských končin donesli v 13.století pohanku Tataři, na některých územích Slovenska, Čech a Polska ji můžete proto znát pod názvem Tatarka. Pojmenování pohanka se odvozuje také od tatarských kmenů, které naši předkové považovali za pohanské. Slovo pohan se tak stalo základem názvu této rostliny. To, že mnozí zařazovali pohanku mezi obiloviny, mají tak trochu na svědomí Číňané. Říkali jí ciao-maj, což v překladu znamená pšenice (ciao) a ječmen (maj).

Pohanka roste na místech, kde se může ochránit před větrem, protože má křehkou stavbu a snadno se láme. Je to jednoletá rostlina z čeledi rdesnovitých, je příbuzná rebarboře a šťovíku. Není proto obilovinou v pravém slova smyslu, ale dokáže ji dokonale nahradit. V minulosti ji dokonce považovali za obilí chudých. Počet pěstitelů pohanky postupně klesal, věrné jí zůstaly jen země jako Francie, Německo a střední část Ruska, kde pohanka tvoří základ stravy i dodnes. Naštěstí lékaři objevili její příznivé účinky na lidské zdraví a oblíbenost pohanky se pomalu přibližuje k časem někdejší slávy. Podíl na vzrůstající oblibě mají určitě i současní vegetariáni a zejména makrobiotici.

Dvěma nejdůležitějším a nejvzácnějšími látkami, které nám pohanka nabízí, jsou vitaminy rutin (vitamin P) a cholin (patří do skupiny B vitamínů). Rutin je flavonoid rostlinného původu, který má antioxidační účinek a ochraňuje celou kardiovaskulární soustavu. Snižuje například nadměrnou propustnost krevních vlásečnic, což pomáhá lidem s vysokým krevním tlakem. Rutin zároveň ochraňuje vlásečnice před volnými radikály a jinými nežádoucími látkami. Zmenšuje otoky a krvácení z dásní a nosu. Jelikož utěsňuje stěny kapilár, rychleji dokáže zastavit krvácení. Spolu s vitamínem C má preventivní účinky vůči křečovým žilám. Vitamin C účinky rutinu znásobuje, tato kombinace má schopnost snižovat riziko vzniku trombózy, člověk může předejít vzniku infarktu a mozkové mrtvice. Zpomaluje oxidaci vitamínu C v těle, tedy zpomaluje stárnutí organismu. Rutin vrací žilám pružnost a v kombinaci s vitamínem E dokáže léčit chorobné změny na cévách. Pokud už jste se rozhodli pro zdravou výživu, jejíž součástí bude pohanka, konzumujte ji s potravinami, které obsahují vitamin C (brokolice, zelí, paprika, pomeranče, citrony, grep, brambory) nebo vitamín E (mandle, semínka, špenát, vejce, fazole). Vitamín E, zvaný také tokoferol se nachází i v samotné pohance. Je třeba zmínit i léčebný účinek pohanku při praskání žilek v oku, na tváři, při žaludečních nebo dvanácteernikových vředech, střevních nádorů.

Zatímco rutin pracuje na zdraví kardiovaskulární soustavy, cholin regeneruje buňky jater, které jsou zničeny příliš velkou spotřebou alkoholu nebo chorobami. Cholin odbourává i v játrech nahromaděný tuk, čímž zabraňuje takzvané steatóze - "ztučnění jater". Zároveň cholin udržuje člověka v psychické pohodě, protože zklidňuje podráždění nervů. K tomu všemu zlepšuje paměť a koncentrovanost. Za pozornost stojí i minerální látky bohatě zastoupeny v pohance - draslík, vápník, železo, měď, fosfor, zinek a mangan. Z vitamínů, kromě již zmíněného cholinu, rutinu, a tokoferolu, vyniká ještě i množství vitamínů skupiny B - B1 a B2. Ty podporují celý nervový systém, eliminují bolesti hlavy a pocity podrážděnosti a nechutenství. Lysin, neesenciální aminokyselina, jejíž je pohanka vynikajícím zdrojem, poskytuje lidskému tělu dostatečnou dávku antibakteriálních a antivirových účinků. Pohanka dále pomáhá při hemoroidech, revmatických onemocněních a artritidě, posiluje potenci a libido, ale hlavně celý imunitní systém. Až sedmdesát procent pohanky je tvořených škrobem. Nenasycené mastné kyseliny, snižující hladinu cholesterolu v krvi, najdete i v pohance, a to v slušném množství. A nechybí ani vláknina, o které důležitosti si můžete přečíst i na stránce gastroslovnik.sk. Vláknina má vynikající schopnost mechanického a biochemického čištění organismu.

Pohanka v kuchyni
Když už jste si přečetli, proč je třeba pohanku konzumovat, na řadě jsou formy přípravy tohoto "obilí chudých". Koupíte ji ve formě mouky, krupek, šrotu, v obchodech najdete i celá zrna. V kuchyni s ní zacházejte podobně jako s obilovinami. Přidejte ji do těsta na koláče, chléb, těstoviny, udělejte z ní jíšku do polévek nebo omáček, připravte si z nich müsli, kaše, nákypy. Je vhodná do sladkých, slaných, ale i kořeněných pokrmů. Pohanku raději nevařte, zničíte v ní všechny tělu prospěšné látky, díky kterým má léčivou sílu. Spartě ji vařící vodou, nádobu zakryjte ručníkem, dekou nebo jinou přikrývkou a počkejte, až nabobtná. Většinou se doporučuje zalít jeden díl pohanky, jeden a půl až dvěma díly vody. Pokud jste ji už přece jen začaly vařit, postačí dvě až tři minuty ve vroucí vodě, pak sporák vypněte. Způsob vaření záleží i na druhu pohanky a konkrétním receptu.

Pohanku nezalívejte, aby nedošlo ke ztrátě rutinu, jen ji přehoďte z hrnce do sítka a nechte několik minut odstát, aby se okapané sama. V každém případě si kupujte raději mechanicky loupanou pohanku, která je světlá a měkká. Termicky loupaná je tmavší a tvrdá, a proto se musí povařit, dokonce po delší dobu, což má za následek velký pokles výživných látek. Lidem s bezlepkovou dietou nahradí obiloviny, vegetariánem maso - vyměňte mleté ​​vepřové ve karbanátky za pohankové kroupy, udělejte si z ní placky. Z pohanky se vyrábí i halušky nebo knedlíky a dokonce pivo.

Možná znáte japonské pohankové nudle Šobes, francouzskou omeletu galletes s pohankovou moukou, ruské pražená zrna pohanky s vajíčkem a vodou, po případě vývarem zvané Kasha nebo italské pizzoccheri - pohankové těstoviny. Pokud jste spíše zastáncem klasické české kuchyně, zkuste kapustnica s pohankovými kroupami, řízky obalené v pohankové mouce, pohankou plněnou dýni nebo pečené kuře, pohankové noky s brynzou a slaninou, pohankovou kaši s čočkou, fazolemi, zeleninou nebo houbami, pohankové vdolky, palačinky, zapékané pohanku se zelím, pohankovou bábovku a podobně. Můžete vyzkoušet i pohankový med, který přidávejte do chladnějšího čaje.

Autor: Renata Krátká