Prospěšné minerály

I když tvoří jen 3 až 4 procenta hmotnosti našeho těla, jsou nezbytnou anorganickou složkou lidského života. Tvoří totiž značnou část tělních tekutin a nedají se nahradit žádnými jinými látkami. Pro dokonalé fungování všech biochemických procesů potřebuje člověk 16 minerálů. Některé z nich jsou součástí bílkovin, jiné dodávají pružnost kostře (fosfor, vápník), bez dalších by nebyl možný přenos kyslíku (železo) a ostatní jsou i složkou biokatalyzátorů (enzymů, hormonů a vitamínů), a tak ovlivňují několik životní děje.

Minerály zajišťují metabolismus, růst, vývoj a rozmnožování. Bez neustálého přijímání a vylučování minerálních solí by nemohla fungovat přeměna látek, a proto je třeba přizpůsobit si naši každodenní stravu. Pestrá kuchyně, která obsahuje dostatečné množství minerálních látek, umožní tyto látky zachycovat, ukládat v orgánech, vylučovat a částečně měnit i jejich složení. Po uvolnění z potravy, ke kterému přichází z trávicího ústrojí, přecházejí minerály do vodního prostředí a to buď samostatně, nebo ve spojení s některými organickými látkami.

Naše tělo potřebuje větší množství makroprvků, kterými jsou sodík a draslík nebo vápník, o dost méně mikroprvků (zinek, železo) a velmi malé množství stopových prvků (selen a jód). K jejich správnému využití potřebuje tělo někdy pomoc jiných látek. Vápník se vstřebává díky přítomnosti vitamínu D a vitamin C zase spolupracuje se železem.

Sodík
Hlavní minerální látka mimobuněčné tekutiny přijímáme prostřednictvím kuchyňské soli, odborně nazvané chlorid sodný. Jeho nejdůležitější funkcí je tvorba kyseliny chlorovodíkové, která se vytváří v žaludku a zajišťuje trávení. Sodík působí i v tenkém střevě, kde vzniklou tráveninu neutralizuje a v ostatních tkáních, kde upravuje jejich dráždivost. Také ničí škodliviny kyselých produktů, které v nadměrném množství působí toxicky. Pozitivně ovlivňuje činnost svalstva a nervstva. Chlorid sodný je zároveň i pochutinou, kterou vnímáme chuťovými pohárky. Sůl vylučujeme močí, stolicí, potem, dechem, slzami, zvracením, je proto důležité vyloučenou sůl nahrazovat. Dospělý člověk by měl denně přijmout od 10 do 15 gramů soli, což představuje přibližně 2 až 2, 5 gramu sodíku. V létě a při nadměrném pocení uniká z těla větší množství soli, proto bychom jí měli konzumovat o trochu víc. Naopak, soli se zříkáme při chorobách s nadměrným hromaděním tekutiny v těle. Nedostatek sodíku způsobuje křeče svalů, dehydrataci, zvracení a jeho nadbytek vede k tvorbě otoků, vysokého krevního tlaku a k ucpávání cév.

Vápník99% vápníku se nachází v kostech a zubech. Vápník zabezpečuje i normální srážlivost krve, udržuje propustnost buněčných blan a správnou nervovou a kardiovaskulární činnost. Účastní se na stavbě a činnosti buněk, vysrážení mléka v žaludku a v neposlední řadě ochraňuje organismus před artritidou, revmatismem a osteoporózou. Na přísun vápníku by měli dbát zejména těhotné ženy, ženy v přechodu a děti. Jeho nedostatek může postihovat děti v podobě křivice a u dospělých vyvolává svalové křeče, bolesti kostí nebo poškozenou páteř. Tímto problémem se vyhneme konzumací 1,4 gramu vápníku, který najdeme zejména v mléce a mléčných výrobcích, ve vaječném žloutku, listové zelenině, luštěninách, v celeru, ředkvi či v mrkvi.

Draslík
Nejdůležitější anorganický prvek vnitrobuněčné tekutiny. Vyrovnává vlivy sodíku a vápníku. Zatímco sodík zadržuje vodu v těle, draslík ji uvolňuje, protože vytlačuje sodík z tkání. Jeho úloha spočívá v udržování rovnováhy tekutin v buňkách, tkáních a v udržování správného srdečního rytmu. Potřebuje ho i nervová soustava, protože pomáhá šířit nervové vzruchy, které jsou základem činnosti svalstva a jiných orgánů. 2 až 3 gramy draslíku denně nás ochrání před apatií, slabostí, nadměrnou žízní nebo srdečními a dýchacími potížemi. Nadměrný přísun draslíku je stejně škodlivý jako jeho nedostatek. Může způsobit letargii, ochrnutí, zpomalený tep nebo selhání srdeční činnosti. Najdeme ho v luštěninách, kedlubnách, bramborách, ovoci, hroznách, zelí, hovězím mase. Dostatek draslíku obsahují i ořechy, semínka, banány, rajčata, celozrnné obiloviny a pomeranče.

Fosfor
Až 80% veškerého fosforu v lidském těle je spolu s vápníkem základem složení zubů a kostí a 10% fosforu se váže s bílkovinami. Účastní se ovšem i množství procesů organismu, například při trávení a přeměně látek. Jelikož fosfor spolupracuje s vápníkem, je nutný rovnovážný poměr jejich množství v těle. Možnou nerovnováhu způsobuje stravování se tučnými jídly, které mají v sobě hodně fosforu a málo vápníku. Fosfor obsahují mnohé rostlinné a živočišné potraviny - ryby, mléko, maso, obiloviny, brambory, ořechy, luštěniny, zelí, salát.

Železo
Bez železa bychom nemohli dýchat. Je totiž nezbytností při tvorbě červeného barviva, hemoglobinu, které váže, rozvádí a uvolňuje kyslík. Je také základní částí dýchacích enzymů. Skladištěm železa jsou játra, slezina a kostní dřeň. Železo pomáhá přeměňovat provitamín betakaroten na aktivní vitamín A. Nedostatek této minerální látky se dostaví rychle, a to ve formě dušnosti a chudokrevnosti. Ve skutečnosti zužitkujeme jen 2-3 mg z denně přijatých 15 mg. Ostatek železa, které se nachází především v mase, vnitřnostech, vaječném žloutku, listové zelenině, luštěninách, salátu, špenátu, ovesných vločkách či v mrkvi, tělo prostě vyloučí.

Mangan
Zajišťuje syntézu pojivové tkáně, tvorbu hormonů štítné žlázy, cholesterolu a inzulinu. Mangan najdeme v ořeších, neloupané rýži, obilovinách a luštěninách.

Měď
Spolu s manganem a železem tkví jeho hlavní úloha při tvorbě krve. Je aktivní složkou enzymů, důležitou roli hraje při tkáňovém dýchání, tvorbě pigmentu, šlach, chrupavek a kostí. Člověk k zdravému životu potřebuje jen 0,002 gramů mědi denně.
Pokud se chcete vyhnout chudokrevnosti, konzumujte vnitřnosti, luštěniny, ryby, listovou zeleninu, ořechy, měkkýše, houby a lesní plody.

Jód
Jeho hlavní funkce je sice spjata s činností štítné žlázy, ale vyskytuje se ve všech tkáních lidského těla. Nedostatek jódu má na svědomí poruchy štítné žlázy. Jód se spojuje zejména s mořskými plody, ale potřebnou dávku 0,15-0,30 mg lze získat i z vajec, minerálních vod, brambor, z masa a mléka volně pasoucích se zvířat.

Síra
Nachází se ve všech buňkách, v nejvyšším množství ve vlasech, nehtech a v pokožce. Je nezbytnou součástí produkce bílkovinné molekuly, inzulínu a vitamínu B. Váže se na bílkoviny, a tak je hojně obsažena v mase, vejcích a v luštěninách.

Chlór
Provází sodík a účastní se na výměně vody a tvorbě kyseliny chlorovodíkové. Nejvíce chloru se soustřeďuje v cerebrospinální tekutině a v trávicích šťávách. Mléčné výrobky, mořské plody a kuchyňská sůl jsou hlavními zdroji chlóru.

Hořčík
Důležitá součást kostí a zároveň důležitá složka při přenosu nervových vzruchů, funkci svalů a při vytváření několika desítek enzymů. Optimální množství hořčíku jsou 2 gramy. Obsahuje ho vyvážená strava jako celozrnné pečivo, ořechy, luštěniny a listová zelena.

Fluor
Ochraňuje náš chrup před zubními kazy. Je životně nezbytný, ale podporuje ochranu kostí a zubů. Třeba si ovšem dávat pozor na jeho nadměrný příjem. Pokud totiž strava, kterou konzumujeme, voda, kterou pijeme nebo zubní pasta obsahují hodně flóru, postihne naše zuby fluorózy, která je provázena skvrnitými zuby a poškozenou sklovinou.

Mezi další minerály, které naše tělo ve větší nebo menší míře využívá, patří chrom, molybden, selen a zinek. Rtuť a olovo jsou jedovaté látky, které našemu tělu škodí. Škodlivě mohou působit i důležité minerální látky, pokud se jich v organismu nachází nadbytek. Strava by měla být tedy pestrá, jednolitost ve stravování totiž způsobí nadbytek jistých minerálů a nedostatek ostatních.