Jak nám pomáhá sůl

I vy jste už slyšeli "chytré" řeči typu: Solit není zdravé? A uvěřili jste jim? Pokud ne, dobře jste udělali. Zdá se totiž, že o soli totiž ještě zdaleka nevíme všechno ... Svůj názor na věc měl už biolog profesor Quinton, který v první polovině minulého století působil na pařížské Sorbonně. Zjistil, že vše biologické dění na planetě Zemi pochází z moře - tam život vznikl a odtud vyšel. Proč bychom se tedy měli tomu, co je nám tak blízké, zcela odcizit? Ve zkratce řečeno - proč bychom se měli soli zříci? Sůl je totiž léčivá a zkušenosti potvrdily, že se osvědčila i při léčení nemocí z ozáření!
Z tohoto hlediska je velmi zajímavá Quintonova knižní studia Mořská voda, přičemž výsledky jeho výzkumu bez výhrad přijali vědci z celého světa. I další jeho studia s názvem Quintonova plazma se prodávala nepřetržitě dlouhých třicet let. Pan profesor Quinton měl svůj vlastní institut v Paříži, kliniku a laboratoř na pobřeží Atlantského oceánu a během svého zralého života byl nadšeným propagátorem a stoupencům thalasoterapie, což je vlastně léčba a lázně v mořské vodě. Kromě toho doporučil používat sůl i při přípravě pokrmů. Aby však jídlo bylo osolené zdravě, měli bychom si zapamatovat alespoň dvě zásady:
Slané jídlo by mělo obsahovat jen tolik soli, abychom po jeho konzumaci neměli okamžitě žízeň, nebo chuť na něco sladkého.
Důležité je i to, aby sůl prošla při přípravě stravy tepelnou úpravou.
Zajímavá fakta
Energetická medicína považuje mořskou sůl za významnou substanci. Makrobiotika ji používá pro její mimořádně pestré bohatství minerálů a stopových prvků potřebných pro organismus. Při externích aplikacích je mořská sůl nenahraditelná jako čistě přírodní a účinný lék. Obklady z nahřáté soli pomáhají léčit ledvinové problémy, které mohou vzniknout při nadměrné konzumaci nevhodných potravin a nápojů, sedací koupele a koupele nohou v teplé vodě s přidáním mořské soli pomáhají za relativně krátkou dobu odstranit svědění a další problémy, způsobené škodlivými mikroorganismy a různými plísněmi. Lázně s přidáním mořské soli pomáhají zbavit se i nepříjemných mykóz - zvláště pokud odstraníme i jejich hlavní příčiny spočívající v potravě.
Vedle obkladech ze soli a lázních s přidáním mořské soli jsou velmi účinné a zdravé i slané speciální výrobky připravené s mořskou solí - sojová pasta miso, sojová omáčka shoyu, umeboši - slané švestky, umeocot, umepasta, i mořské řasy.
Šokující příběh z historie
O tom, že sůl se za jistých okolností může stát důležitým lékům, svědčí i příběh doktora Akizukiho, který byl v roce 1945 ředitelem nemocnice Urakami, na pahorku Motohara v Nagasaki: ... Devátého srpna 1945, - říká doktor Akizuki, - na obloze nebylo ani mráčku. Část personálu připravovala snídani, onekorené kvůli poplachu. Někteří plnili misky poslievkou miso, jiní rozváželi misky po patrech. V nemocnici byl čilý ruch. Nad hlavami nám zněla siréna, oznamující konec amerického náletu. V nemocnici se vše vracelo k normální činnosti. Najednou jsem zaslechl nad našimi hlavami zvuk, který připomínal hluk motoru ... Pak následoval bílý záblesk ... a následně na to hrozný náraz, který otřásl každým z nás a současně celou nemocnicí. Naše nemocnice byla zasažena, - pomyslel jsem si. Pocítil jsem závrať a v uších mi hučelo. Ani jediná okenní tabulka, ani jediný okenní rám nebyl na svém místě. Obloha byla černá jako noc pokryta zvláštním prachem nebo kouřem. A pod touto zvláštní přikrývkou byl ještě jeden mrak kouře - tmavěžlutý. Ztrácel jsem zem pod nohama a pohled na to, co jsem viděl, mě naplňoval hrůzou. Všechny budovy v dohledu byly v plamenech ... Co se to děje? Je to snad konec světa? Až po delší chvíli jsem konečně identifikoval bombu. To je ona! Ten nový typ, který padl 6. srpna na Hirošimu ...! ... V době výbuchu bylo v epicentru horko několik milionů stupňů a blízko nemocnice několik tisíc stupňů? Dřevěné konstrukce situované od nás nejméně 1500 metrů začaly okamžitě hořet a podnítily gigantický požár. Uprostřed kruhu, který vznikl ve vzdálenosti 1500 metrů od epicentra, hořela dokonce i ocel. Naše nemocnice byla od středu vzdálena 1800 metrů ... Velká část lékařského náčiní a léků byla zničena ...
Lékaři, nemocniční personál a všichni pacienti, kteří se v té době léčili v této nemocnici v Nagasaki, byli ozářeni a nikdo z nich v té době ani nevěděl a netušil, jaké strašné to bude. Mezi pacienty, kteří nebyli popálení, byli mnozí, kteréří měli žaludeční problémy a záněty kolem úst. Po čase se dostavily průjmy a krev ve stolici, otok dásní, podkožní krvácení a vypadávání vlasů ... - Jelikož jsem se v minulosti zabýval nemocnými, který trpěli katarům, ale také proto, že jsem ho sám dostal, měl jsem ve zvyku sám pít a také i nemocným dávat pít solný roztok, obsahující trochu více soli než obsahuje fyziologický roztok, - pokračuje doktor Akizuki. - A tato metoda se ukázala jako velmi účinná ... A tak jsem od té doby každému říkal: - Sůl je dobrá pro ty, kteří byli blízko bomby. Sůl je účinná. Ujišťuji vás o tom ..., - Doktor Akizuki nazval tuto metodu minerální dietetikou. Její princip spočívá v tom, že sůl, nebo iont soli opětovně dodává krvi jí životodarnosť. Podle této myšlenky byli ošetřováni pacienti, personál i lékaři na radiologickém odddělení jiné nemocnice v Nagasaki, kde doktor Akizuki dříve pracoval a nyní se minerální dietetik znovu osvědčila jako účinný lék při nemoci z ozáření. - Proto jsem kuchařkám a personálu dal přísný příkaz připravit misky s celozrnnou rýží a osolit ji tak, aby měla slanou chuť. Ke každému jídlu podávali dostatečně silnou polévku miso. Cukr se v žádném případě nesměl podávat, ani používat., - Říká doktor Akizuki. - Konečně, pacienti a nemocniční personál v naší nemocnici nejedl cukr již delší dobu před bombovým útokem, protože cukr byl v té době relativně vzácný a pro většinu japonského obyvatelstva těžko dostupný. Metoda léčení nemoci z ozáření pomocí mineralizace organismu byla uvedena do praxe mnou a těmi, kteří mi věřili, - pokračuje doktor Akizuki. - Jsem přesvědčen, že díky této metodě jsem zůstal naživu a mohl jsem dál jako lékař v této nemocnici energicky pracovat. Byl jsem zasažen atomovým zářením ve vzdálenosti 1800 metrů od epicentra ...! Zůstal jsem s bratrem Twanagom, reverendem Noguchi a slečnou Nurgul - hlavní ošetřovatelkou - a s ostatními členy personálu dále uprostřed smrtícího popela v troskách bombardování. Díky metodě založené na principu dodávání soli a minerálních látek do organismu mohl každý z nás pomáhat dalším lidem. Den za dnem ...
Pozoruhodný fakt
Je obdivuhodné, že doktor Akizuki a další lidé z nemocnice vůbec přežili a že dokonce dále žili na tomto silně zamořeném místě, přesto, že obyvatelstvo z okolí vyhynulo. Lékařská pomoc pro lidi z okolí přicházela pozdě a tváří v tvář neznámé, nové zbrani a jejím smrtícím účinkem byla nedostatečná. Doktor Akizuki však nadále trval na tom, aby nemocniční personál i pacienti jedli slanou celozrnnou rýži a polévku miso. Cukr se nesměl konzumovat. A přežili ... Široká veřejnost, ale stejně tak i církev prohlásila tuto skutečnost za zázrak.
Je zřejmé, že o této metodě i způsobu léčby pacientů s ozářením lze polemizovat. Jisté však je, že na této metodě něco bude. Svědčí o tom i další smutná skutečnost: Vedle nemocnice, v níž doktor Akizuki pracoval a léčil pacienty svojí metodou, stála i katolická nemocnice, kde se vařila a jídla běžná a moderní strava. Bohužel, z pacientů, ani z personálu nikdo nepřežil.

Autor: Světlana Bílá