Citrusové plody

Staří Řekové si je cenili pro jejich léčivé vlastnosti. Jsou výjimeční spalovač tuků.

Porce vitamínu C nejen ochrání náš organismus před řadou nemocí, sníží "špatný" cholesterol v krvi a podporují tvorbu žluče. Přestože jsme do nedávna znali jen grepy, mandarinky, pomeranče a citrony, na trh se dostaly i jejich méně známé, ale stejně chutné. Pokud nechcete být nemocní, rozhodně byste se měli tuto zimu tvářit "kysele".
Začaly se pěstovat před dvěma tisíci lety.

Z Číny a Indie se postupně dostali na celý svět. Do Evropy přišli už v době křižáckých výprav. K dalšímu rozšíření došlo při budování kolonii v Americe, kam je přivezli a vysadili Španělé. Dnes jsou výborným zpestřením jídelníčku, pomocníkem při boji s bacily, pomáhají odbourávat tuky, zlepšují trávení, stimulují krevní oběh a odplavují toxiny z těla. Citrusové plody však nejsou dobré pouze jako regulátory hmotnosti. Výtažek z nich se používá k ošetření mastné pleti, pomáhá totiž udržet rovnováhu kyselin a zásad na povrchu kůže a odstraňuje přebytečný maz.

Pokud si citronovou šťávou propláchnětě vlasy získají zdravý lesk. 
Nejznámějším citrusovým plodem je určitě citron. Kyselá až trpkokyselá chuť plodu se nejčastěji využívá v kulinářství. Velmi oblíbené jsou šťávy i dužina, které můžete konzumovat syrové, nebo je použít na přípravu sladkých i pikantních pokrmů či jako šťávu do salátových dresinků. Čerstvá citronová šťáva v čaji pomůže nastartovat organismus, stejně tak nastartuje organismus i sklenici vody s citronovou šťávou.
Stejně populární je i další odrůda.

Přestože první pomeranče byly dost hořké, křížením se podařilo vypěstovat i sladší odrůdy. Chuťově nejblíže k prvním plodům má dnešní sevillský pomeranč, který však koupíte jen v zimě. Trpčejší odrůdy pomerančů jsou vhodné na marmelády a omáčky, kde jejich výrazná chuť neutralizuje tučná masa. Sladší pomeranče zase oceníte při dezertech a ovocných salátech. Dužina pomeranče nemusí být však jen oranžová, jsou odrůdy i s červenou či karmínovooranžovou barvou.
Své místo v jídelníčku mají i menší, sladší a voňavé mandarinky. Od pomerančů se liší velikostí, plstějším tvarem a také tím, že je světle oranžová kůra se snadno loupe. Vhodné jsou na džemy, sirupy ale populární jsou i kompotované. Stejně jako pomeranče, jsou ideální i do ovocných salátů.
Větší, hořčí ale velmi lahodné jsou grapefruity. Tato čeleď byla vyšlechtěna v průběhu 19. století. Na výběr máte bílý grep a růžový grep, který je sladší. Výrazně snižuje cukr v krvi, proto je vhodný pro diabetiky.

Největším členem rodiny citrusů je nepochybně pomelo. Má hrubou žlutozelenou kůru, hrubou vnitřní blánu a přestože plod není až takový šťavnatý jako například grepfruit, jejich dužina je velmi osvěžující.
Stále populárnější jsou limetky. Kromě mojita se často využívají k ochucení šlehačkové pěny, suflé a nápojů.
Unikátem mezi citrusovými plody je Kumkvat. Malé a zlaté plody mají hořkou kůru, sladší jsou na vnější straně. Při vaření se z nich uvolňuje aroma, jsou proto vítanou přísadou do pokrmů, kachního nebo vepřového masa.
Křížením citrusových plodů vzniklo několik dalších lahodných plodů. Křížením mandarinky a grapefruitu vznikl ugli, tangerínky s pomerančem vytvořili sladké klementinky, a grapefruit s tangerínkami.

Autor: Radka Pěkná