Aloe Vera zázrak zázraků

V Himalájích jí říkají "Kumari" - žijící bohyně, v Mexiku "Sabine" - ta, která ví, Američané ji nazývají "silent healer" - tichý léčitel a u nás ji pojmenovali jako všelék zda rostlina stovky zázraků.

Aloe vera - rostlina stovky zázraků

Všechny tyto superlativy patří aloe vera, která prý dokáže všechno. Nejnovější analytické metody dokázali v aloe vera 160 různých účinných látek. Sotva je některá jiná léčivá rostlina vybavena takovou rozmanitostí aktivních substancí.

Už v době egyptských panovnic Nefertiti a Kleopatry bylo známo, že aloe léčí, dnes díky moderním vědecko výzkumným metodám víme i to, jak a proč léčí. Šťáva z aloe vera obsahuje četné enzymy, minerální látky, esenciální mastné kyseliny a aminokyseliny. Tzv.. acetylované polysacharidy, které tvoří hlavní složku aloe, patří mezi substance vyplňující prostor mezi lidskými buňkami. Jsou v jistém smyslu "maltou", která udržuje člověka na buněčné úrovni pohromadě. Do skupiny polysacharidů patří i tzv.. polyuronid nebo acemannan, který se v této formě vyskytuje výlučně v aloe. Je to důležitý stimulátor imunity podporující v našem těle aktivitu fagocytů (tzv. makrofágů), monocytů, protilátek a T-smrtících buněk, které dokáží účinně zneškodňovat bakterie, viry a parazity. Vedle svém stimulujícím účinku na imunitní systém je polyuronid důležitým stavebním materiálem pro kůži, cévy, šlachy, klouby, chrupavky, vaziva a kosti.

Aloa patří k nejstarším léčivým rostlinám, ve Středomoří ji používali již v 5. tisíciletí před Kristem. První písemnou zprávu poskytuje hliněná tabulka objevena v Nippur v dnešním Iráku, pochází z období kolem roku 2 200 před Kristem, na níž je aloe vypsána vjedno s jinými mimořádně léčivými rostlinami.
Egypťané připisovali této rostlině i mystické síly. Kladli ji do hrobky zemřelých z lepších kruhů jako symbol obnovení života a zásobu potravin na cestu do podsvětí. Kromě toho se používala i jako Balzamovací prostředek a kadidlo. V Egyptě podle starého zvyku i dnes sázejí aloe kolem hřbitovů. Aloa má pevné místo i v kultu uctívání zemřelých u různých afrických národů.

Rusko jako bývalý sovětský socialistický stát dlouhou dobu vedlo ve výzkumu aloe, protože marxistická ideologie dávala přednost lidovému léčitelství před buržoazní klasickou medicínou. Vědci z celého světa mezitím zveřejnili více než tisíc studií, ve kterých byly podrobně popsány možnosti jejího využití. Referovalo se v nich o úspěších při ošetřování nejrůznějších onemocnění - vředy, bakteriální infekce, akné, vypadávání vlasů, atritída či ateroskleróza, oslabení imunity, stařecká cukrovka. Díky moderním metodám zpracování může dnes aloe stabilizovat bez značných ztrát životně důležitých látek. Takže jevo velkém měřítku možná výroba potravinových doplňků a kosmetických surovin.

Na trhu jsou v zásadě k dispozici tři formy hotových preparátů na doplnění potravy:
šťávy k pití z čistého gelu, nápojové přípravky s označením nápoj, drink či nektar, přičemž některé obsahují pouze 10% podíl aloe vera a nakonec tobolky s koncentrovaným sušeným práškem z aloe vera. Tobolky jsou praktickou alternativou čerstvých listů a šťáv z aloe. Jsou vhodné pro všechny, kteří nemají rádi hořko-trpkou chuť šťávy, případně čerstvého listu a nemají jinou možnost, jak obohatit výtažky z aloe vera svou výživu. Užívají se pohodlně na cestách i na pracovišti. V Indii odborníci uskutečnili studiu na 5 tisíc pacientů se srdečním infarktem, která ukázala, že tento dietetický doplněk snižuje podíl škodlivého LDL-cholesterolu v krvi, stabilizuje krevní tlak a zvyšuje potřebný HDL-cholesterol.
V jedné indiánské legendě se vyskytuje i téma studny mládí . Jde o pramen, který vytéká uprostřed rostlin aloe. Kdo se v něm vykoupal, omládl. Myšlenka této legendy je věru aktuální stále, i v 21. století.

Aloy nejsou kaktusy
Ačkoliv aloy vypadají spíše jako kaktusy, patří ke sukulentům (rostlinám schopným zadržovat vodu) z čeledi liliovitých. Daří se jim všude tam, kde je horké, suché léto a mírná zima. Nesnášejí chlad. Již při teplotě 5 stupňů Celsia může dojít k poškození rostliny. Z dosud známých 324 druhů aloe je jen málo vhodných pro lékařské a kosmetické účely. Autorem názvů mnoha druhů byl anglický botanik a cestovatel M. Miller. Přívlastek "vera" dal jedné z nich proto, že je ve srovnání s ostatními nejbohatší na šťávu.
Aloe vera, čili "pravá aloe" se dnes pěstuje na velkých plantážích zejména v USA, Austrálii, Brazílii a v Mexiku, ale i ve Španělsku. V severnějších zeměpisných šířkách USA se rostlina pěstuje ve speciálních sklenících. Hektar rostlin poskytuje 13 tisíc až 34 tisíc kg gelu z aloe.

Autor: Běla Nováková