Chleba nesmí chybět

Chléb je základní potravinou mnoha národů a jako symbol hojnosti nemůže chybět ani na svátečním stole. Aby ho bylo i v příštím roce dostatek.

• Chléb má také svou historii.
• Trvalo nějakou dobu, dokud lidé přišli na to, že obilná zrna se dají rozdrtit a smícháním s vodou vznikne těsto vhodné na tepelnou úpravu. Již staří Egypťané pekli chleby, které se však tím dnešním ještě velmi vzhledem ani chutí nepodobali. Zachovaly se například trojúhelníkové bochníky z nahrubo mletých zrn, ve kterých kvašením se zajistilo pivo. Obyvatelé Mezopotánie si připravovali placky sušené na slunci, které pak namáčeli do vody. Takto vznikl zvyk jednoduchých snídaní, který pěstovali i Řekové a Římané. Ale jemnější chléb si namáčeli do vína a zvykli si ho posypat česnekem nebo sýrem. Chléb se jedl také k jídlům na oběd a večer, a sloužil i místo příboru na vytírání omáček z talíře.
• Nejprve bez kvašení
• Zprvu se jedli hlavně placky připravované na ohni nebo v peci. Tento nekvašený druh chleba se v mnoha afrických, asijských i jihoamerických zemích konzumuje dodnes. Rozvojem pivovarnictví se stále častěji začal péct kynutý chléb, do kterého se přidávali kvasinky. Byl kypřejší, lehčí, chutnější i lépe stravitelný. A k zlepšující se kvalitě chleba přispělo i rozvíjející se mlynářství, díky kterému měli hospodyně k dispozici najemno umletou mouku. Chléb se obvykle pekl z ječmene, ovsa, prosa, pohanky a různých směsí mouky a šrotu. Pšenice a žito patřily k drahým obilninám. V minulosti však v době nouze znali i chléb pečený ze pšeničných otrub nebo z bukvic.
• Potrava i symbol
• Chléb hrál odjakživa důležité místo v životě lidí. Pokud nechyběl na stole, hlad nehrozil, byl základem stravovacích zvyků mnoha národů. A tím si vydobyl i speciální postavení symbolu, kterému se věnovalo dostatek pozornosti. I při jeho přípravě, kterou provázely několik rituálů. Musel se vždy sedmkrát požehnat - při vydělávání kvasu, při hnětení těsta, po dokončení těsta, při válení do slaměnky, na lopatě před kamny, po vložení do pece a nakonec při krájení. K nejznámějším pověrám patřilo sbírání chlebových drobků ze štědrovečerního stolu, které se pak pro dobrou úrodu zaorali do první brázdy na jaře. Podávání chleba se špetkou soli hostům je zase projevem pohostinnosti.

I když se sváteční stůl bude prohýbat pod množstvím jídel a koláčů, měli bychom na něm najít prostor na bochník chleba jako pro jednu ze základních věcí v našem životě.

Autor: Zuzana Smutná