Pohanka zdravá výživa

Obilí a obilné produkty jsou hlavními zdroji škrobu. Energie, kterou naše tělo potřebuje (až 60%) se získává právě ze sacharidů, resp. ze škrobu, obilí (vedle bramborách) tvoří základ naší potravy. Obsah škrobu v pohance se pohybuje od 55 - 70%.
Pohanka jídla je obilnina a v minulosti z ní připravovali pokrmy nejchudší vrstvy. Má minimální nároky, roste i na velmi chudých písčitých půdách. Pochází z oblasti střední Asie, odkud se rozšířila do Japonska, Evropy i do Severní Ameriky. Na území dnešní České a Slovenské republiky se pěstovala již ve 12. století. V 16. století byla pohanka nejoblíbenější potravinou. Hnědé trojhranné semínka mají moučnou chuť a obsahují množství obsahových látek potřebných pro zdravou výživu.

V současnosti je pohanka hitem zdravé výživy. Pohanka má nejvyšší obsah rutinu ze všech rostlin. Má cenné vlastnosti, z nichž je prokázán posilující účinek imunitního systému, zvýšení pružnosti cévních stěn, regulace krevní srážlivosti a obsahu cholesterolu v krvi, zastavuje krvácení z dásní a nosu, podporuje prokrvení, stimuluje libido a potenci, zpevňuje vazivové tkáně. Je vhodná pro diabetiky, pacienty trpící celiakií a doporučuje se jako dieta při onemocnění zažívacího ústrojí.

Pohanka je důležitým zdrojem zinku, mědi a selenu, manganu a dalších stopových prvků. V Japonsku se připravují extrakty z usušených pohankových rostlin, které se dále používají jako zdroj minerálních látek k obohacování dalších potravin. Z vitamínů jsou v plodech pohanky zastoupeny především vitaminy B1 (thiamin), B2 (riboflavin), niacin, E a C. Pohanka je nejlepším přírodním zdrojem rutinu. Největší koncentrace tohoto bioflavonoidu je soustředěna v listech těsně před kvetením. Rutin a další látky mohou být v mírném množství potenciálními antikarcinogenní proti rakovině střeva a jiných orgánů. Fenolické sloučeniny mohou snižovat hladinu krevního cukru a lipidů a přispívat tak ke snížení cholesterolu v krvi.
Roční světová produkce pohanky představuje asi tři miliony tun.

Z pohankových výrobků můžeme říci, že je nejvíce konzumována pohanková mouka a oloupané zrno (pohankové kroupy). V 15. a 16. století se rozšířila produkce nudlí z pohankové mouky, které jsou oblíbené v Asii, zvláště v Japonsku, kde se jmenují soba. V Evropě jsou pohankové těstoviny známé ve Slovinsku, severní Itálii a v jihovýchodní Francii. Francouzské slané omelety, galletes se podávají s máslem, vejcem, šunkou, nebo s jinými náplněmi. Ve Slovinsku je známý pohankový chléb, připravovaný z pohankové mouky (30%) pšeničné (70%) mouky. Mladé listy pohanky jsou konzumovány jako zelenina, nebo se suší a používají se na čaj stejně jako pohankové slupky. Pohankový med má tmavou barvu a specifickou chuť.

Slupky se používají k výrobě polštářků a matrací.
Pohanková kaše

Autor: Johana Nohatá